Gabriel von Max

Malíř českého původu Gabriel von Max (1840 Praha - 1915 Mnichov) patří k nejvýznamnějším reprezentantům mnichovské malířské školy ve druhé polovině 19. století. Narodil se v rodině Josefa Calasanzy Maxe, který patřil společně s bratrem Emanuelem k významným pražským sochařům. Studoval malířství na akademiích v Praze, Vídni a Mnichově. V bavorské metropoli se usadil natrvalo, kontakty s českým prostředím však nikdy nepřerušil. Pravidelně vystavoval v Praze v soukromé galerii Mikuláše Lehmanna a na výročních výstavách Krasoumné jednoty, neboť v Čechách měl četné sběratele a obdivovatele. Proslavil se svým pojetím oduševnělé ženské krásy, inovacemi náboženské malby, zájmem o spiritismus a darwinismus i obrazy opic. Jeho malba se vyznačuje hladkým, valérovým, staromistrovským přednesem, důrazem kladeným na celkové estetické pojetí námětu a na psychologii zobrazených postav. Jeho umělecký vliv lze sledovat u řady významných malířů: v Čechách to byli Jakub Schikaneder, Maxmilián Pirner, Emanuel Krescenc Liška, Hanuš Knöchl, Karel Vítězslav Mašek a další. Jde o dosud nejrozsáhlejší Maxovu monografii, s unikátním obrazovým materiálem sesbíraným z celého světa, počínaje Metropolitním muzeem v New Yorku, petrohradskou Ermitáží, mnichovskou Pinakotékou a desítkami soukromých zapůjčitelů konče. Dílo mezinárodního kolektivu autorů je zásadním badatelským přínosem nejen pro poznání Gabriela Maxe, česko-německých vztahů, ale obecně i dějin 19. století.

doporučuji

Postprodukce
Nicolas Bourriaud

Autor sleduje činnost tvůrců konce 20. a začátku 21. století, kteří vkládají své umělecké dílo do již existující sítě znaků a významů ("kultura užití").Z existujících věcí, děl a produktů vybírají jeden nebo i více a znovu ji použijí nebo ji s určitým záměrem přetvoří. Umělci postprodukce vynalézají nové způsoby užití uměleckých děl. Do svých vlastních výtvorů vkládají různé zvukové či vizuální formy převzaté z minulosti.

deserty v knihovně

deserty

pozvánka na výstavu

Výstava MALBA- dvouoboru KVK UHK

lidé čtěte

Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti
Jan Keller, Václav Bělohradský, Miroslav Petříček, Jan Gogola, Jiří Pribáň

Eseje o přelomu století z pera pěti autorů. Jednotlivé eseje jsou věnovány reflexi druhé poloviny dvacátého století a anticipaci možných trendů začátku jednadvacátého století. Texty se drží problémů každodenního života a jejich autory jsou špičkoví představitelé svých disciplín.

doporučuji

Filosofické reflexe umění
Martin Vrabec

Filosofické reflexe umění - anotace
Každá filosofie, snažící se plně porozumět člověku a jeho vztahu ke světu, se musí vyrovnat se zvláštním fenoménem, jímž je umění. Tato kniha si neklade za cíl podat celkový přehled filosofických teorií umění, nabízí však některé současné, i historicky vlivné, odpovědi na otázku, jakou roli hraje umění v našem světě a zda je tato role nenahraditelná. Obrací se přitom jak k obecným koncepcím umění u významných filosofů (Platón, Kant, Schelling, Nietzsche, Heidegger, Benjamin, Arendtová, Merleau-Ponty, Lyotard, Derrida či Didi-Hubermann), tak ke specifické problematice funkce umění, objevující se na půdě literatury, výtvarného umění a filmu.

doporučuji

Dvojité dno
J. H. Krchovský

Dvojité dno - anotace
Problémem velké části mimořádně talentovaných básníků je kromě ranních piv také past seberecyklace, která často sklapne hned poté, co ze sebe dotyčný vydá první vyzrálá díla. Zdá se, že moderní dekadent J. H. Krchovský (*1960) se ve svém životě i literární práci úspěšně vypořádal s obojím. V jeho nové sbírce opět slyšíme jeho známý nezaměnitelný, skřípavý a zároveň vycizelovaný hlas. Přesto si čtenář brzy všimne, že autor se jaksi záhadně dokáže neopakovat. Zřejmě proto, že ani v životním poločase neztratil nadhled (A tak už přece jen přišla i chvíle má… / zkopat v řiť Jarmilu, Hynka i Viléma! / To be, or not to be?… Jaképak dilema?! / vždyť je to nestoudné - básně psát s brýlema!). Ubylo undergroundové rozedranosti, přibylo humoru. K nejlepším místům ve sbírce patří například verše, ve kterých si Krchovský ironicky pohrává s textovými výpůjčkami (Už málo mi zbývá, jen píseň má tklivá… / tak málo mi zbývá, dál budu však mlčet, just! / ach málo mi zbývá, tak málo mám piva / tak málo mám piva, a ještě mi teče z úst). Teď nejsme přizváni jen ke známým delirantním sceneriím, ke hře přeludů a stínů, k líčení milostných eskapád (které při vší své peprnosti nikdy nejsou samoúčelnými vulgaritami, ale často spíše fáčem přikládaným na rány nezhojitelného toužení), ale nalezneme zde i osvobodivě prosté "zápisky veršem", které zdánlivě nezjevují nic podstatného. Přesto, nebo právě proto je jejich univerzální pádnost ještě patrnější a nadto krytá originální a sebejistou básnickou dikcí. Opět je to pravá ražba s puncem JHK (Dnes jsem si koupil květináč / a zasadil si pažitku / Děkuji, Bože! "Není zač…" / dnešek byl plný zážitků). Sdělit, že není co sdělit, pokynout na pozdrav a opustit scénu, jako to v poslední básni sbírky učinil autor Dvojitého dna, si nemůže dovolit hned tak někdo (Už troubějí… Už troubějí! / to asi nebudou na horách jeleni… / už troubějí, o půltón hlouběji / a já furt nemám to zásadní sdělení). Pořiďte si novou sbírku J. H. Krchovského. Je dobrá!

doporučuji

Levitation
Daniel Pešta

Levitation - anotace
Monografie představuje dosud nevystavenou sbírku díla českého vytvarníka Daniela Pešty.
Tématem Peštovy obrazové publikace, tak jak je pro autora typické, jsou lidské bytosti a jejich archetypální nuance, které nás provokují k zásadním otázkám. Určuje genetický kód koeficient zla, či dobra, nebo to jsou první zážitky, výchova, prostředí, či osudy, které nás spojují i rozdělují? Pešta otevírá příběhy našich předků, politická, společenská, či rodinná pekla, aby nám předložil další témata, jako jsou kolektivní svědomí, lehce zapomenutá nepráva a zločiny. Kolik pohnutých příběhů nikdy nevyjde na povrch? Kolik pravd se nám nikdy nepodaří prohlédnout? V jistém smyslu velmi politické i společensky angažované dílo připomíná nekonečný příběh lidských životů a osudů.